Zdravím!
Už něco přes tři dekády žiju v Praze nebo v jejím okolí, nejraději pak v malém domě s velkou zahradou. Umím navrhovat systémy mnoha druhů, mám rád jednoduchá a elegantní řešení, a zajímám se o decentralizované technologie a problematiku ochrany soukromí. Abych se nezbláznil z vše prostupujícího řádu mojí profese, rozbíjím jej alespoň tancem swingu a poslechem (a hraním) divné hudby, často v ten samý okamžik.
Už něco přes tři dekády žiju v Praze nebo v jejím okolí, nejraději pak v malém domě s velkou zahradou. Umím navrhovat systémy mnoha druhů, mám rád jednoduchá a elegantní řešení, a zajímám se o decentralizované technologie a problematiku ochrany soukromí. Abych se nezbláznil z vše prostupujícího řádu mojí profese, rozbíjím jej alespoň tancem swingu a poslechem (a hraním) divné hudby, často v ten samý okamžik.
Do řeky jedniček a nul jsem se ponořil brzy — na tehdejší poměry — kdy můj věk zdaleka vystačil s jednou číslicí. Vstupní branou do světa za obrazovkou mi byl skvělý (a nepřekonaný) stroj jménem Macintosh Classic. S jeho pomocí, a spolu s pokusy vytvořit v jazyce HyperTalk textové adventury ze světa Star Wars, započala moje kariéra. Snaha mě však rychle opustila. Snad kvůli nedostatku píle, možná proto, že jsem netušil, co je to logická smyčka. Nejspíš oboje.
Pár let nato, když mi konečně došlo, že vyrobit hru není jen tak, vznikl můj první web. O čem? Asi nepřekvapí, že za účelem oslavy nejlepší hry, co jsem znal, tedy Baldur’s Gate. Web to byl plný skvostných animovaných GIFů a starých dobrých elementů font
. Díky němu jsem zjistil, že tvorba webů je zábava, a hlavně, že výsledkem je něco, co jsem stvořil, co je tam venku, na internetu, všem na očích. Netrvalo dlouho a spustil jsem další, tentokrát o nejlepším anime vůbec, Cowboy Bebop.
Rychle mi došlo, že bych to samé mohl dělat i pro ostatní. Dokonce se tím i živit! Od té doby jsem pracoval na desítkách — snad i stovce — stránek, každé ve výsledku o trochu lepší než byla ta předchozí.
Poté, co jsem v Praze dostudoval informační technologie na ČVUT, jsem nastoupil do Českého rozhlasu. Byla to doba, kdy se takřka veškerý vývoj webu odehrával ve světle LAMP a propast mezi světy front-endu a back-endu zdaleka nedosahovala dnešní hloubky a šířky. Já, nicméně, si, krok za krokem, zvolil front-end. To mi pomohlo získat místo v Heurece, kde poslední čtyři roky příspívám ke snaze proměnit stávající monolit do responzivní podoby.
Docela nedávno jsem začal pořádat celodenní školení o JavaScriptu. Mluvím o tom, v čem je jiný, v čem je skvělý (a někdy hrozný), a jak přistoupit k tvorbě moderního webu.